Podzim se přiblížil,

lehkým, tichým krokem,

nerušen, zabarven,

zdrcen svým životem.

 

Přišel nečekán, nevítán,

přesto zanechal stopu.

Stopou života poznamenán,

ale přesto s jiskrou v oku.

 

Měl krásný pohled,

láska z něj jen zářila,

uměl milovat hned,

bez předsudků, bez měřidla.

 

Napětí, které v něm bylo,

rázem utichlo v mlhu,

když slunce se proměnilo v duhu,

a deštěm očištěno bylo.

 

Mlha pokryla podzimní krajinu,

přikryla pláštěm svým,

celou jeho i moji rodinu,

a zahlušila veškerý dým...