Probouzí se do stavu,

kdy slova nestačí,

kdy neví jak zvednout hlavu,

a s pohledem vystačí.

 

Dojdou mu slova,

dojde mu hlas,

poklesne hlava,

vypadne posledni vlas.

 

Krutá je láska,

třesoucí se ruce,

na čele vystupuje vráska,

tlukoucí hlas srdce.

 

Umlkl jeho vnitřní zápal,

uhasl hlas srdce,

neví co by k tomu dodal,

aby nezahlédl starce.

 

Sedaval u jeho vrat,

povídal, naslouchal,

mel ho tuze rád,

dokud ho nenechal.

 

Stařec odešel dal,

nebo ja šel sám?

Proč bych se jeho pohledu bál,

když vím kudy kam?