Proč v dnešní době udržovat tradiční lidovou kulturu? K čemu společnost potřebuje lidovou kulturu? Má to pro nás nějaký význam? Nebylo by vhodnější na těchto pozemcích vybudovat nákupní centra, která by šla s dobou a která jsou pro dnešní společnost daleko „důležitější“?

Poslední pohled na rodný dům mých prarodičů, kde strávili krásných 65 let společného života. Během několika minut je srovnán se zemí. Zbyly pouze vzpomínky. Vše již dávno odvanul vítr… Místo, kde se odehrávala, dalo by se říct po několik desítek až stovek let, historie naší rodiny. Genius loci. Najednou „pusté“ místo, kde má stát „velmi prospěšné“ parkoviště…Co by se stalo, kdyby jednou pan prezident prohlásil, potřebuji na Pražském hradě více parkovacího místa, zbořme tedy katedrálu svatého Víta? Je to trochu absurdní situace, ale není to situace trochu podobná té předchozí?

Jak by člověk mohl pochopit sám sebe, kdyby neznal svoji rodinu, své předky, jejich zvyky, své zvyky, jejich tradice, svoje tradice? Neměl by mít člověk v úctě práci svých předků? (Nejen to, co vybudovali, ale i to, do čeho vložili kus sebe samých, svého života?) Potřebuje vlastně člověk pochopit sám sebe? Potřebuje člověk znát prostředí, ze kterého vyšel?

Myslím, že v dnešní době, více než kdy jindy, je třeba udržovat tuto lidovou kulturu. Již neplatí, že by člověk během svého života žil na jednom místě, ale je celkem normální, že člověk během svého působení vystřídá více měst, regionů, krajů či zemí. Člověk má větší rozhled, větší možnosti než byly například před 30 lety. 

A přesto, ráda se vracím ke svým kořenům, do míst odkud pocházím, kde jsou některé tradice trochu absurdní a někdy i těžké k pochopení, když se vracím z rušného velkoměsta do poklidné vesnice. Kde stojí domy, které mají pramálo společného s bydlením 21. století, kde člověk může najít ručně vyšívané kroje, dečky apod., které mohou působit jako kýč. Ano mám ráda lidovou kulturu i lidovou tvořivost. Často mě to vede k zamyšlení, kde najdeme hranici kýče?...

 

(...smyšlený příběh?...)