18.9.2018

Letošní prázdniny byly pro mě velmi silné a o zážitky nebyla nouze. Asi jeden z nejhlubších zážitků byly řeholní sliby mojí sestřičky.

Za dobu co je v klášteře jsem měla možnost setkat se s různými reakcemi, jak pozitivními, tak i negativními. Nepřestávám žasnout nad tím, co jsou lidé schopni vymyslet, bohužel i v katolické církvi (V tomto ohledu jsem velmi vděčná mým evangelickým a nevěřícím přátelům, díky kterým jsem neztratila víru v Boha) a jaké pikantnosti vyplouvají na povrch...

Tyto sliby byly pro mě velmi silným zážitkem a myslím, že na ně jen tak nezapomenu. (Nepřenositelný zážitek). Díky tomu, jak to bylo krásné, silné, intenzivní, hluboké přestávám postupně rozumět některým lidem. Nechápu proč se "řeší" nepodstatné věci (A že jich je!!! Možná jednou vydám knihu:-)), proč katolíci kterých se to netýká řeší celibát kněží, řeholníků (ale ne u žen), proč se sourozenci nebaví se svými sourozenci nebo s celou rodinou (pokud žijí blízko a nemají svůj kontakt omezen řádem). Nerozumím tomu proč děti na mši svaté získávají body a bonbóny za jejich návštěvu, proč lidé hledají výhody jen pro sebe, jak je možné pravdu otočit o 180 stupňů, jak někteří mají potřebu manipulovat s druhými... Proč se dospělí chovají dětinky a některé děti naopak dospěle? Proč si lidé hrají na zaneprázdněné...? Proč se lidé více neusmívají, když se mají opravdu dobře...A tak....???

Postupně nerozumím dalším a dalším věcem… :-) :-):-) 

Jako by se svět otočil vzhůru nohama...

A nebo já se praštila :-)